Meč

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tato stránka obsahuje informace o zbrani.

Meč je zván králem chladných zbraní. Stal se symbolem práva, moci, věrnosti a cti, byl znakem rytířského stavu. Od pasování až do konce života byl nerozlučnou součástí majetku rytíře. Mnohdy tento svazek nekončil ani smrtí, protože statečným bojovníkům byly dávány meče do hrobu a při pohřbu posledního mužského potomka slavného rodu býval meč lámán, na znamení vyhynutí rodu „po meči“. Proto byly dobré meče vždy velmi ceněny a stávaly se významnou částí rodového jmění a práva. Byla jim často připisována kouzelná moc a byly pojmenovávány jako milované bytosti a byly o nich vyprávěny tajuplné legendy.


Popis

Typologicky náleží meč do skupiny chladných zbraní. Jeho hlavními znaky jsou – přímá linie čepele, dvojbřitost, jílec v ose čepele, prostá záštita.

Doplňkem meče je pochva, většinou dřevěná, potažená kůží.

Základní části meče


Základní části meče:

  • Čepel – na ní rozeznáváme: kořen, hrubí, střed, tenčí, ostří, rub a hrot
  • Záštita – rovná nebo ohnutá příčka (součástí můžou být i prstence a drápky)
  • Rukojeť (jílec) – válcovitá, kuželovitá, vřetenovitá
  • Hlavice – kuželovitá, kulová, lunární, disková …


Čepele mečů vyráběné výhradně z oceli byly hladké, různě probírané, odlehčované různými rýhami a prohlubněmi, rovné i vlnovité (plamenné meče). Průřez byl většinou šestiboký nebo kosočtverečný, ale také čočkovitý i trojboký. Zužovaly se rovnoměrně k ostrému hrotu a měly oboustranné ostří.

Nejužívanější délka meče byla kolem 1 m, používali se i krátké meče v délce 80 – 90 cm. Váha jednoručních mečů byla většinou do 2 kg.

Jednobřité zbraně, které byly odvozené z meče, z nichž se později vyvinuly palaše a šavle, byly tesáky.


Výroba

Již v raném středověku byly při výrobě čepelí spojovány kovy různých tvrdostí, byly do nich přidávány různé přísady, hlavně fosfor a tvrzení se provádělo za vysokých teplot. Podobné techniky byly rozšířené po celém světě.

Na rukojeti mečů se projevoval umělecký cit, smysl pro účelnost a funkční záměr jejich tvůrců. Byly zdobeny drahými kovy, vykládány perletí, slonovinou i drahými kameny. Tvořily spolu s hlavicí a se záštitou výtvarný celek, typický pro určitá období a území, takže se často určuje stáří i původ meče podle tvaru a vypracování rukojeti.

Na meči se vyskytují i různé nápisy a znaky. Staré germánské meče mívají na sobě runové značky, meče křesťanských rytířů zase zbožné nápisy a zaklínání nebo symbolické znaky, orientální meče mají na kořenu čepele záznamy o tvůrci a o výsledku zkoušek kvality apod.


Význam

Meč v Kronice Keronie

ggg

Meč v Zemi velkého lva

Podrobnější informace obsahuje článek Meč v Zemi velkého lva.

Meč v Elgraelothu

Podrobnější informace obsahuje článek Meč v Elgraelothu.

Související stránky

ggg


Reference

Meč na Wikipedii


Literatura

PLCH, Pavel. Historický šerm, Praha, 1981.